Aktuality

REZONANCE - Inge Kosková, Matěj Frank, Lada Semecká

20. 5. - 17. 9. 2023

Výstavní projekt Rezonance umisťuje sondu do inspirací zvukem, tělem a krajinou tří českých umělců rozdílných generací působících v rozdílných médiích. Intuitivní kresbu zastupuje olomoucká umělkyně Inge Kosková, médium sochy a sonicko-vizuální instalace představuje Matěj Frank žijící ve Vídni a skleněné obrazy, čedičové a keramické objekty vystavuje Lada Semecká z Teplic. Výstava se zaměřuje na inspirace meditačními stavy, kontemplativní tvorbu zkoumající zvuk a jev rezonance, s přesahy do arteterapie a vystupuje z galerie do veřejného prostoru města. Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.
 
Kurátorka: Radka Kaclerová
Doprovodný program: Lucie Zikánová
Fotografie: Jana Ovčáčková
Grafický vizuál výstavy: Pavel Coufalík
 
EN/The intergenerational Resonance project places a probe into the inspirations of sound, body and landscape by three Czech artists of different generation working in different media: intuitive drawings by Inge Kosková, sonic-visual sculpture of Matěj Frank and interactive glass paintings and objects by Lada Semecká. The exhibition presents a meditative concept of artistic existence with overlaps into art therapy and steps out of the gallery into the public space of the city.
Vernisáž / Opening: 20. 5. 2023 v 17:00 h.
 
Součástí vernisáže je akustická performance zvukového umělce a sochaře Martina Janíčka a hráče na japonskou flétnu shakuhachi Marka Matviji. Můžete se těšit na rozeznění objektů Lady Semecké a originální nástroje Martina Janíčka v kombinaci s bambusovou flétnou shakuhachi, která původně sloužila zen-buddhistickým mnichům k meditaci.
Martin Janíček
je zvukový umělec, sochař, hudebník a zvukový designér. Zajímá ho výzkum akustických vlastností různých materiálů a konstruování nových nástrojů. Původně se vyučil slévačství bronzu, poté vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde dále působil jako asistent Miloše Šejna v ateliéru konceptuální tvorby. Spolupracoval se skupinou mamapapa a zúčastnil se řady projektů u nás i v zahraničí.
Marek Kimei Matvija
je mistrem hry na původem japonskou bambusovou flétnu shakuhachi. Japonskou tradiční hudbu studuje pod vedením mistra Mitsuhashiho Kifu, který mu udělil mistrovský titul. Marek se tak stal historicky prvním Čechem, jenž dosáhl tohoto uznání. Vedle japonské hudby má Marek též velkou vášeň pro improvizovanou a soudobou hudbu; je člen Topos Kolektivu, který vytváří hudbu pro konkrétní místo a prostor.
 
Inge Kosková (* 1940, Brno) je kreslířka, grafička, pedagožka a malířka. V roce 1961 absolvovala na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obor matematika a výtvarná výchova. V letech 1975–1987 pracovala v Moravských tiskařských závodech jako grafička a pak až do důchodu v Lidové škole umění. Po revoluci v roce 1989 vedla dva roky experimentální kresbu na pedagogické fakultě v Olomouci. Po celou dobu se věnovala volné tvorbě, stýkala se s dalšími umělci a v dobách totality se účastnila neoficiálních či polooficiálních výstav. V 90. letech se hlouběji seznámila s filozofií jógy.
Cesta kresby Inge Koskové vedla od figury přes záznamy krajin, tělových pocitů a jógových manter k písmu a záznamům hudby. Kresba se postupně uvolňovala, kontury ztrácely na pevnosti a jednoznačnosti a jemná, intuitivní kresba převládla. Inge Koskovou ovlivnilo setkání s Olgou Karlíkovou, inspirovala se jejími záznamy zpěvu ptáků, velryb či žab. Od roku 2009 se věnuje převážně kresebným záznamům poslechu vážné hudby.
Pro výstavu Rezonance vznikly interpretace hry na japonskou flétnu shakuhachi Vlastislava Matouška. Spontánní, avšak i koncentraci evokující kresby poukazují na opakující se tempo, melodii a skladbu tónů, kde zvuk proudí ve vlnách připomínajících tajemné písmo. Prožitek z poslechu hudby je vizualizován do deníkového záznamu s přesným datem vzniku. Kresba ukazuje na spojitost opakování linií – rytmu – vzorce v čase a nárůstu intenzity energie. Blízké rezonuje s blízkým a zhušťuje se do frekvencí dané formy. Čára jako archetyp vstupu z prázdnoty prostoru do hry života plyne a zhmotňuje pocity, myšlenky, otázky i odpovědi, vědomé i nevědomé.
Z posledních samostatných výstav uveďme Záznamy (Galerie Synagoga, Hranice na Moravě, 2022), Proud (Fait Gallery, Brno, 2022), Kresby (Muzeum moderního umění, Olomouc, 2018), Čiara v čase (Galéria G19, Bratislava, 2015), Kresba z přírody a (nebo) z duše (GVU, Hodonín, 2006), Kresby (Dům umění, Opava, 2000), Kresby (Dům umění města Brna, Brno, 1998), Kresby (Galerie Sovinec, Sovinec, 1990). Výběr ze společných výstav: Tvary myšlenek (Dům umění, Ústí nad Labem, 2018), GREY GOLD: At my Fingertips (Kunsthalleim E-Werk, Schwerin, DE, 2017), Uhlem, štětcem, skalpelem… (Muzeum moderního umění, Olomouc, 2016), GREY GOLD: České a slovenské umělkyně 65+ (Dům umění města Brna, Brno, 2014).
 
Matěj Frank (* 1989, Opava) je vizuální umělec a sochař pohybující se na ose mezi Vídní, Chudobínem a Vratislaví. V tvorbě jej zajímají vztahy prostoru a lidského těla k veličinám času, pohybu a zvuku. V obrysových figurách zkoumá naše vnímání jiného těla, jeho přítomnost – účast či nepřítomnost – neúčast. Věnuje se také procesuální kresbě a performance.
V dílech reaguje na polarity stálosti a pomíjivosti, otevřenosti a uzavřenosti, jednotnosti a mnohosti. Výsledkem jsou průniky a vrstvení forem, v nichž zpřítomňuje nepřetržitý pohyb všech forem života. Zaznamenává procesy pohybu v rozvíjejících se liniích a sleduje vnitřní řád a dynamiku tvarů. Jeho sochy působí minimalisticky až úsporně, a podobně jako dech oscilují mezi nádechem, plností a výdechem, prázdností. Frankovy sonicko-vizuální objekty umístěné ve veřejném prostoru města obohacují trojdimenzionální prostor sochařství o čtvrtý rozměr zvuku a vibrací. Vzniká další prostor ke komunikaci mezi uměleckým dílem a divákem.
Matěj Frank v roce 2014 absolvoval ateliér sochařství na Akademii umění a designu Eugenia Gepperta v polské Vratislavi, kde od roku 2016 působí také jako asistent. Coby člen spolku Bludný kámen je rovněž kurátorem výstav současného umění a iniciátorem koncertů experimentální hudby. Pravidelně vystavuje v Čechách i zahraničí.
Z posledních výstav uveďme visual DISTANCING (for Leo) (8smička Light, Humpolec, 2022), Triggers (s J. Schaitl, Galerie města Blanska, 2022), Monolog (Dialog) (Proluka, Praha, 2022), Ničí těla (Galerie Kaple, Valašské Meziříčí, 2022), It Could Start Anywhere (Muzeum současného umění, Vratislav, 2020), Monologue (Seestadt, Vídeň, 2020) entering continuities, diary (s J. Schaitl, Pragovka Gallery, Praha, 2019), present/absent (QL-Galerie, Graz, AT, 2018) a Prostory (Industra Gallery, Brno, 2017).
 

Lada Semecká (* 1973, Teplice) je sklářská umělkyně. V její tvorbě sehrála roli japonská krajina a kultura, posílila její zájem o kontemplativní zachycování harmonie přírody a křehkosti. Skleněné obrazy Flow se záznamy krajin mraků vznikly soustředěným, mechanickým rozvibrováním skelné drtě a následně tavením v peci. Obrazy zviditelňují způsob šíření nízkofrekvenčních vln prostorem. Mraky jako symbol nekonečně proměnlivých přírodních forem zde tematizují neustálý pohyb – dění přírodních procesů i vesmírných sil.
Zvony Lady Semecké jsou emočně vyvážené, působí tiše a klidně, čekají na interakci, na jemný dotek a rozeznění. Nádoby – zvony zpřítomňují vzájemný vztah zvuku a ticha, hmoty a prázdna, podobně jako japonské meditační misky. Zvon, tvarově dokonalý objekt, je vyplněn prázdným prostorem – zdrojem energie, jenž se působením síly – pohybu ozývá frekvencemi zvuku do okolního prostoru. Ze zenového klidu zvonů, ticha a prázdnoty, se pozorovatel díky svému pohybu přenese do chvění a kmitání, hry echa a rezonance.
Lada Semecká v roce 2000 absolvovala UMPRUM v Praze v ateliéru profesora Vladimíra Kopeckého. Tam také po studiích zůstala a pedagogicky působila ve sklářské dílně. V roce 2007 pobývala ve Washingtonu na sklářské škole Pilchuck Glass School. Po čtrnácti letech strávených v centru Prahy odjela učit na Institut sklářského umění v japonské Tojamě. Od roku 2017 je vedoucí ateliéru Prostorová tvorba na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Pravidelně vystavuje v Čechách i zahraničí.
Z posledních samostatných výstav uveďme Kaligrafie zvuku III. (Galerie Kaple, Valašské Meziříčí, 2021), Haiku (Galerie Kuzebauch, Praha, 2020), Kaligrafie zvuku (Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora, 2018), Proudění (Galerie U Prstenu, Praha, 2015). Z posledních společných výstav: Made by Fire (Trienalle, Miláno, IT, 2023), Voda (Galerie Benedikta Rejta, Louny, 2022), Baladum (s Bárou Křivskou, Designblok, Praha, 2021), Zasaženi bouří a klidem (Muzeum skla Portheimka, Praha, 2021).

Miloš Sláma, Jan Spěváček - Nad vodami

Výstavní projekt Nad vodami představuje dvě osobnosti výrazně rozdílné v přístupu k tvůrčí práci a ve způsobu využití technologií. V čem hledat styčnou plochu? V jejich postoji k pozorované krajině. Právě fascinace proměnlivým živlem vody prezentované autory propojuje. Vodu, mocné krajinářské téma, Miloš Sláma i Jan Spěváček vytrvale ohledávají a ztvárňují v obrazech hladin rybníků, tůní, potoků a říček. Vody stojaté, vody plynoucí. Hladina zrána i za večera. Rybník poklidně zrcadlící oko. Potok živá vlna barevné melodie. Opakující se protiklady, kontrast forem, protějšky uměleckých temperamentů. Grafika a malba.

Kurátorka výstavy: Radka Kaclerová

Vernisáž: 18. 2. 2023 v 16:00 h / součástí vernisáže je dílna pro děti s Lucií Zikánovou / Hudební program: harfistka Kateřina Štěpánková
 

Miloš Sláma *1965, Žďár nad Sázavou

Vystudoval obor grafika a knižní ilustrace na Vyšší odborné škole Václava Hollara v Praze. Inspirací mu byla roční stáž v Paříži, měsíční pěší pouť do Říma, čtyřdenní pobyt na ostrově Athos a každodenní život mezi ateliérem a přírodou. Žije a pracuje na bývalé faře v obci Křoví. Je autorem grafického kuličkového lisu Sláma Press a členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Vystavuje od roku 1992. Pravidelně je zastoupen na výstavách výběru nejlepší současné grafické tvorby Grafika roku, několikrát byl na cenu nominován.
Výběr ze samostatných výstav:
Miloš Sláma – linoryt, Výstavní síň Čáslav , 2022,  Miloš Sláma – linoryt ( Výstavní síň Stará radnice, Žďár nad Sázavou, 2022), Miloš Sláma (Galerie art, Chrudim, 2020), Křoviny a jiné linoryty (Městská knihovna-Artotéka Praha, 2014 ), Krajina vrytá do lina (Výstavní síň Stará radnice, Žďár nad Sázavou, 2012), Průřez linem, kresbou (Horácká galerie, Nové město na Moravě, 2011), Zahrady a křoviny (Státní zámek Lysice, 2011), Zahrady dávno přítomné (BKC Radnická, Brno, 2007), Exodus (Výstavní síň AS, Adamov 2001), Miloš Sláma- kresby (Muzeum J. A. Komenského, Uherský Brod, 1997). 
 
Jan Spěváček *1973, Teplice
Absolvoval studium na Vyšší odborné škole Václava Hollara v Praze. Vystudoval malbu v Ateliéru figurativní malby (2000, prof. Jiří Načeradský) na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Je členem výtvarné skupiny Prague Stuckists. V roce 2020 realizoval výmalbu kaplí východního ambitu poutního kostela Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici. Pravidelně vystavuje od roku 1998.
Výběr ze samostatných výstav:
Apoteózy (Schrott gallery, Brno, 2022), Tančící krajina (Galerie Hřivnáč, Opava, 2021), Baroko (Galerie 13, Brno, 2021), Zlehka krajinou potoků a tůní (ZaZa galerie, Ostrava, 2020), Cesta do hlubin malířovy duše (s L. Orlitou, Městské divadlo, Brno, 2019), V letním rozmaru (Galerie Zet, Velká Bystřice, 2018), Práce na papíře (Malá galerie VÚVel, Brno, 2016), Zavo-d-něno (Galerie Otevřená zahrada, Brno, 2014), To mýdlo musí tančit! (Galerie Slévárna, Brno, 2013), Necákej! (Galerie Vltavín, Praha, 2007).

VÝSTAVY JOSEFA JAMBORA

ZÁPŮJČKY Z TIŠNOVSKÉ SBÍRKY

Díla Josefa Jambora, která spravujeme v tzv. Tišnovské sbírce, budou tento rok k vidění hned na dvou výstavách. 
 
HORÁCKÉ MUZEUM V NOVÉM MĚSTĚ NA MORAVĚ připravuje v termínu 23. 9. - 27. 11. 2022 částečnou reprízu výstavy Vcházení do obrazů Josefa Jambora, která se uskutečnila v Galerii Josefa Jambora v Tišnově na přelomu let 2021 a 2022. Zahájení výstavy: 22. 9. 2022.
https://hm.nmnm.cz/

GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ V HAVLÍČKOVĚ BRODĚ připravuje výstavu Krajiny Josefa Jambora, která se bude konat od 16. 12. 2022 do  27. 2. 2023. Základem vystavené kolekce budou obrazy z Tišnovské sbírky a z Horácké galerie v Novém městě na Moravě.

https://www.galeriehb.cz/cs/vystavy/archiv/1266-josef-jambor
 
Jednu z krajinomaleb Josefa Jambora budete mít možnost shlédnout přímo v Galerii Josefa Jambora v intervenci v připravované výstavě Libora Veselého od 22. 10. 2022.
https://www.mekstisnov.cz/galerie/akce/libor-vesely-22-v-pohybu

LETNÍ SOUTĚŽ V GALERII

Všimli jste si sochy v parku před radnicí? Ruka, ruce...co všechno mohou v odlišných kulturách znamenat? 
Spočiňte pár minut v blízkosti sochy s naší letní soutěží, kterou jsme pro vás připravili. Stačí, když vyplníte hravý pracovní list, který je zde ke stažení a donesete jej do galerie, kde na vás bude čekat odměna. 
Pracovní list si můžete v tištěné podobě vyzvednout přímo v galerii nebo v knihovně, TICu, tišnovském muzeu a kavárně Coffein. 
 
 

VERONIKA RICHTEROVÁ - PET TROPICANA 2.0

VÝSTAVA

„Symbióza plastu s přírodninami mě zajímá už řadu let, asi tak vlastně zrcadlím to, jak plast všudypřítomně prorůstá světem.“ Veronika Richterová

Výstava Pet Tropicana 2.0 představuje inspirace sochařky Veroniky Richterové cestami do zemí tropického podnebného pásu a materiálově sestává převážně z vyhozených plastových lahví, nalezených přírodnin a objevených suvenýrů. Veronika Richterová zde sestavila několik zákoutí exotických tropických krajin, v nichž nabízí fascinující pohled do zemí různých kontinentů, které navštívila. Materiály, jež běžně vyhazujeme, dostávají druhou šanci, jsou nově použity a spojeny v hravá přírodní zátiší bohatá na zvláštnosti flory i fauny.
Autorčiny vzpomínky a dojmy z cest na výstavě ožívají ve scenériích s recyklovanými, zdánlivě bezcennými rekvizitami a výsledkem jsou nevšední modely a dioramata, které však působí realisticky a překvapí vlastní rozmanitostí forem života. Veronika Richterová pro tišnovskou galerii připravila částečnou reprízu úspěšné výstavy ve skleníku Fata Morgana v Botanické zahradě v Praze z roku 2010, kterou nově doplnila o současnou tvorbu. Na výstavě najdete i stavby, jež jsou, jak sama zmiňuje, jejími „úkroky do architektury“. Nově jsou zde vystaveny drobné objekty kombinované z naplavenin darů moře, které zrcadlí všudypřítomnost plastu v dnešním světě.
Veronika Richterová (* 1964)
Absolventka Ateliéru monumentální malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ve své sochařské práci se dlouhodobě zabývá využíváním a estetikou odpadových materiálů a vytváří objekty a instalace z PET lahví, tzv. pet art. Zaměřuje se na možnosti upcyclingu a šíří téma udržitelnosti v umění. Kromě pet artu vytváří i stylizované objekty z nalezenin, smaltovaného plechu nebo pracuje s mozaikou.
Z posledních výstav uveďme Letem světem, nejen s petem (Galerie Lapidárium, Broumov, 2021), Japonsko v detailech (s M. Cihlářem, Galerie Mona Lisa, Olomouc, 2021), Čtyři generace vegetace (Galerie Makráč, Praha, 2019), Japonské hotovky (Galerie Millennium, Praha, 2019), Studovny pod hladinou (Městská knihovna, Praha, 2018), Osvícená kotelna (Galerie Arto.to Uhelný mlýn, Libčice, 2018), Tentacles (České centrum, Tokio, 2017), Srdceráj (s M. Cihlářem, zámek Litvínov, 2015–2017), ARTificial Paradise (Villa Ormond, Sanremo, 2022). Společně s manželem, grafikem Michalem Cihlářem vydávají publikace z cest po světě: Japonsko v detailech a ve dvou deníčcích (2021), Zvěrstvo (2007), Kambodža v detailech (2006) nebo Cuba v detailech (2005). Žije a tvoří v Buštěhradu u Prahy.
https://www.veronikarichterova.com/
 
Vernisáž: 28. 5. 2022, 16:00h. Zahájení proběhne v tišnovském muzeu a posléze se přesuneme na otevření výstavy v 17:00 h do galerie. Srdečně zveme!
 
Doprovodný program k vernisáži v galerii:
• výtvarná dílna pro děti s Lucií Zikánovou - výroba plastových zvířátek a ozdob
• hudební doprovod etnodua Anny Mikolajkové a Jaroslava Opata
 
Kurátorka: Radka Kaclerová