Adam Kašpar je absolventem Ateliéru malířství IV profesora Martina Mainera na Akademii výtvarných umění v Praze. Má za sebou několik samostatných i skupinových výstav a jeho práce se na české výtvarné scéně stávají výrazným fenoménem. Hlavním námětem jeho tvorby je příroda, kterou zobrazuje na základě skic, fotografií a teoretického studia precizní realistickou technikou. Jeho krajinomalby jsou básnivým poselstvím o kořenech planety Země a apelem o lidské pomíjivosti ve srovnání s monumentálním majestátem věčné přírody. Výstavu krajinomaleb s náměty Svratecké klenby a Boskovické brázdy připravila kurátorka Radka Kaclerová ve spolupráci s autorem.
Výstavě dominuje snaha o porozumění tajemství velkého pohybu Země. Setkává se zde několik vášní malíře Adama Kašpara; realistická malba, geologie a vůle k poznání vrůstají do nerozlučného spojení a mají za následek specifické pojetí krajinomalby.
V site-specific projektu Klenbou-Brázdou Kašpar zkoumá topografii geologické oblasti Boskovické brázdy a Svratecké klenby. Soubor výzkumných činností a studií v oblasti autor představuje na obrazech krajin a doplňuje je geologickými a paleontologickými nálezy. Krajinářský cyklus malířsky mapuje zmíněné oblasti v měřítku od georeliéfů, přes detaily struktur hornin až k mikroskopické analýze nerostů.
Země v malbách Adama Kašpara je majestátní, zdánlivě tichá, avšak detailní pozorování odkrývá velké divadlo tvoření. Tušíme, že výbuchy sopek už odezněly a láva a popel nakupily horstva. Déšť a vítr horstva ničí, skály zvětrávají a vodní toky je odnášejí do moře. Usazeniny se vrství, zprohýbají a vyvrásní nová pohoří. Husté porosty plavuní, přesliček, kapradin a jehličnanů dorůstají do výšky 15 m. V permo-karbonských pralesích, močálech a bažinách žijí obojživelníci, ryby, žraloci a první plazi.
Krajina se v cyklu Klenbou-Brázdou stává nástrojem poznání a prostředkem růstu bytí. Francouzský filozof Gaston Bachelard zabývající se filozofií vědy pokládal básnickou imaginaci a vědu za dvě rovnocenné cesty lidského růstu. Můžeme říct, že i vizuální umění a věda se bez sebe neobejdou, každá postihuje jinou stránku skutečnosti a každá jinými a jedinečnými způsoby přistupuje k poznání.
Ve světě přírodovědeckých systémů dokážeme celkem přesně a velmi obecně popsat geologické procesy. V obecných rozměrech dokážeme pochopit všechno, ale pokud uplatníme obecné zákonitosti v konkrétních případech, dochází k neurčitostem a k jedinečným situacím, které se neopakují. V oblasti vědy tyto jedinečnosti často unikají pozornosti. Krajiny Adama Kašpara zaměřují pozornost právě na jedinečnost okamžiků a situací, jimiž procházel, v nichž přemýšlel a tvořil. Z této jedinečnosti, z této konkrétnosti formy, se stává realita, v níž autor tvoří a vnímá v celku tělo-duše-duch.
