Nádherné panoramatické snímky Miloše Spurného (1922–1979), od jejichž vzniku uplynulo pár desítek let, mají dnes již mimořádnou historickou hodnotu. Z jeho rozsáhlého díla jsme vybrali fotografie Českomoravské vrchoviny, které doplňuje několik obrazů Josefa Jambora.
Přestože Miloš Spurný, uznávaný fotograf, biolog a ekolog, fotil výhradně aparátem vlastní výroby (tzv. Bednaflexem), osvojil si techniku panoramatických snímků krajiny natolik dokonale, že se to z dnešního digitálního pohledu zdá až neuvěřitelné. Díky jeho estetickému cítění vyzařují fotografie nezaměnitelnou atmosféru a poezii.
Miloš Spurný získal také řadu vyznamenání na přehlídkách vědeckopopulárních filmů. Dokument Českomoravská vysočina (1971, 35 min) budeme promítat v rámci komentované prohlídky, která se uskuteční 7. dubna v 16 hodin za účasti doc. RNDr. PhMr. Věry Spurné, DrSc. a doc. Ing. Jana Laciny, CSc.
Srdečně zveme všechny milovníky přírody, fotografie, ale i techniky, kteří jistě ocení unikátní fotoaparát Bednaflex. Výstava potrvá do 10. května.
Za zapůjčení fotografií děkujeme paní Věře Spurné.
Nemůžeme začít jinak než otázkou, jaké byly fotografické začátky Miloše Spurného?
Miloš fotil vlastně od dětství, k fotografování ho přivedl jeho starší bratranec. Začínal tehdy asi jako třináctiletý ještě s deskovým fotoaparátem, což mu umožnilo dokonale pochopit fyzikální principy fotografie. Stejně dokonale si později osvojil technologické postupy vyvolávání fotografií z negativů. První fotografické objekty nacházel doma na zahradě, už tehdy ho zajímaly různé přírodní motivy, často zachycoval momentky hlavně z jarní a podzimní krajiny.
Fotografování ho potom provázelo i během úspěšné vědecké kariéry…
Na jeho směřování měla zásadní vliv osobnost prof. Vladimíra Úlehly, u kterého studoval fyziologii rostlin a na jehož práce navázal využitím sběrného vědeckého filmu. Na rozdíl od svého kolegy Jana Calábka, zabývajícího se ve svých průkopnických vědeckých filmech zejména morfologií květu, rozmnožováním rostlin a pohyby rostlin, zaměřil se Spurný na zachycení mikroskopických struktur rostlinných pletiv. V praxi to znamenalo trpělivé opakování snímků každých 15–30 minut, aby se mu podařilo zachytit lidským okem neviditelné změny struktur při vzniku lístků a kořínků rostlin. Od roku 1962 pracoval v Laboratoři pro výzkum životních dějů filmem, která se postupně přeměnila v Oddělení biologie lesa Botanického ústavu ČSAV v Brně. Zde rozvinul soustavný program originálních prací o růstu, tropismech a nutacích rostlin, kterým se zařadil mezi světové odborníky. Druhým pilířem jeho práce bylo systematické fotografování krajiny s důrazem na ekologické pojetí problematiky tvorby a ochrany životního prostředí.
S jakou odezvou se v 60. a 70. letech minulého století setkávaly fotografie zaměřené na dokumentování mizející krajiny, ať už Vysočiny nebo původních moravských řek?
Samozřejmě, že kritika špatného zacházení s krajinou se vůbec nepřipouštěla. V roce 1966 Miloš Spurný založil skupinu REKRAFO (REgionální KRAjinářská FOtografie), jejímiž členy se stali Pavel Mazal, Milo Černoušek, Jan Baltus a Pavel Spurný. Úkolem této skupiny bylo fotograficky zachycovat, dokumentovat a umělecky ztvárňovat určité regiony naší krajiny v souvislosti se změnami, ke kterým v krajině dochází činností člověka. Soubory fotografií z oblastí Českomoravské vrchoviny, jižní Moravy, jižních krajů Evropy, a řady dalších tematicky uzavřených celků, vystavoval Miloš Spurný sám nebo společně s REKRAFEM v letech 1964–1992 v mnoha místech naší republiky i v zahraničí. Publikování fotografií s touto tématikou bylo ale v podstatě nemožné. Fakt, že ekologie byla u nás v 70. letech naprosté tabu, ilustruje příhoda, kdy fotografie ničení přírodních meandrů řeky Moravy, vystavené (bez jakéhokoliv komentáře) ve vitríně u kina Scala na Moravském náměstí v Brně musely být odstraněny po pouhých třech dnech.
Čím Spurného okouzlila Českomoravská vrchovina?
Měl rád zejména moravskou část Vysočiny, kde není krajina ještě moc kopcovitá, ale má otevřený plenér vhodný pro široké panoramatické záběry. Uprostřed lesů tam najdete schované rybníky s téměř pohádkovou atmosférou, typické jsou i ostrůvky lesních porostů, které zbyly po rozsáhlém odlesňování během středověkého osídlování. Blízko Osové Bítýšky jsme měli chatu, která se stala východiskem pro fotografické výlety, na kterých jsem ho ráda doprovázela; nejdřív pěšky nebo na kole, později jsem ho vozila na motocyklu.
Proč jsou z Vašeho pohledu fotografie Miloše Spurného výjimečné?
Miloš byl především velmi výtvarně nadaný, dokázal například navrhnout celý interiér domu a na stěnu pokoje si namaloval kopii Picassova obrazu.
Byl bytostný krajinář zaujatý tím, jak se krajina mění během ročních období, ale i během let. Nejraději fotil jaro, respektive předjaří a podzim, kdy se díky dlouhým stínům odhalují nádherné struktury a tvary vzniklé přírodními procesy, vodní a větrnou erozí, ale i lidskou činností. Na rozdíl od kochajících se turistů, Spurný přímo vyhledával místa s blátivými brázdami, vlhkou ornicí nebo studenými mlhami a dokumentoval je v různých světelných podmínkách tak, aby vynikla skutečná podstata a krása krajiny.
Byl výjimečný i hloubkou znalostí, publikoval mnoho odborných článků na téma technického zpracování fotografie a teorie fotografického obrazu. Snažil se naplňovat přesvědčení, že dobrá fotografie krajiny musí být uměleckým dokumentem bez deformace.