Kroskántry – lepší název svému novému albu pánové z brněnské kapely Poletíme snad ani dát nemohli. České country je totiž tak specifický žánr, až je s podivem, že se dosud nikdo nepokusil o jeho výstižné pojmenování. Výrazy „trampgrass“ nebo „čundrcountry“ sice vtipně a přiléhavě postihují směřování některých kapel, ale to, že české „kántry“ má s americkým „country“ jen určitou část společných rysů a je fakticky svérázným místním fenoménem, si přiznává málokterý z příznivců této muziky.
Písničky Poletíme? vyrůstají z nejrůznějších hudebních kořenů a trocha toho „kántry“ pronikla i na předcházející alba. Na své třetí nahrávce se ale do stylu pustili s plnou vervou a namíchali doslova zběsilou směsici country, bluegrassu, rocku, punku, dechovky, trampských písní a čert ví, čeho ještě. Poletíme? jsou natolik originální, že přirovnání k jiným tuzemským formacím je takřka nemožné. Nepřesně a velmi přibližně je lze označit za mix Greenhornů, Banjo Bandu Ivana Mládka, skupiny Vltava v čele s Robertem Nebřenským s punkovou energií a syrovostí raných Tří sester.
Album Kroskántry je především zábavné a o nic jiného než o zábavu v podstatě ani nejde. Texty místy působí až buransky a mnohé melodie, či hudební postupy, jakoby byly omlety už nespočetněkrát. Jenomže tohle všechno je podstatou hry, kterou Poletíme? se svými posluchači provozují. Hned v úvodní písni alba jim na půdě po dědovi zůstal starej kvér, kejsi džons chlastá za jízdy, do toho přijíždí poslední kovboj (hrát Zuzaně na její banjo) a aby nikdo nezapochyboval, oč se vlastně jedné, hulákají v refrénu: „Co tímhletím chceme říct, nás nezajímá…“ Hudební i textové odkazy (Nedvědi, Suchý & Šlitr, Greenhorni,…) prostupují celým albem a ve spojení s originálními nápady Rudolfa Brančovského vytvářejí neopakovatelnou směsici. Některé písně jsou pak melodicky natolik výrazné, že vám v uchu uvíznou tak pevně, až může být problém je zaplašit (Lokomotiva, Amorův šíp, Kántry dát).
