Cestovat do Barmy znamená potkat muže oblečené do sukní zvaných londží, ženy nalíčené někdy až komicky výraznou tanakou a betel žvýkající babky s ústy plnými kvavě rudé šťávy, sotva vykročíte z letiště. Jedním z nejvíce fascinujících aspektů návštěvy Barmy je příležitost poznat kout Asie, který se od dob britské kolonie změnil jenom nepatrně. Barma dosud nebyla zaplavena západním stylem oblékání, je to také země mnoha neuvěřitelných, občas až pohádkových, míst. Pomyslete jen na asi čtyři tisícovky posvátných pagod roztroušených po pláních Baganu. Nevěřícně zůstanete zírat na Zlatý viklan, balancující v nemožné poloze na hřebínku nad strmou roklí, kočáry s koňským zpřežením před koloniálními paláci, šikovné mnichy, kteří naučili své kočky skákat jako v cirkuse nebo nedůtklivé staré ženy z národa Chjin, jejichž tváře jsou potetované rafinovanými vzory.
Při výpravě do této čas nerespektující země, kde nejsou bankomaty a lidé stále jezdí volskými povozy, si musíte hodinky přetočit zpět. Zahoďte mobil (ostatně nebude tu vůbec fungovat), zapomeňte na internet a otevřte svou mysl naplno kultuře, kde jsou svatí muži ctěni více jak rokové hvězdy. Naloďte se na loď, na starý říční parník, po veletoku Irawadí, zaberte si svůj kousek pláže u půvabného Bengálského zálivu, nebo se pěšky vypravde tropickými lesy do vesnice některé národnostní menšiny, žijící v Šanské vysočině...
Přednáší Robi Mahel.
