Kurátorem výstavy PAINTOMORROW je MgA. Michal Ožibko, který chce jejím prostřednictvím nabídnout publiku možnost vidět díla mladých umělců působících na české výtvarné scéně. Malba, která je společným jmenovatelem výstavy, zaznívá v mnoha tónech a variacích a vzájemná odlišnost jednotlivých tvůrců pomáhá dosáhnout pestrosti vystavených exponátů, témat a názorů. Nemělo by zůstat opomenuto také to, že dva malíři - Michal Ožibko a Jan Mikulka, jejichž díla jsou na výstavě zastoupena, jsou držitelé ceny diváka, kterou získali na mezinárodní soutěži BP Portrait Award v Londýně. Tato ocenění získali v letech 2010 a 2011, což je samo o sobě také výjimečné, jelikož do té doby se nikdy nestalo, aby tutéž cenu získali po sobě malíři ze stejné země a dokonce také ze stejného ateliéru, kde oba v minulosti studovali.
Seznam vystavených umělců:
Lucie Jindrák Skřivánková (jediná žena na výstavě) bude zastoupena svými pestrobarevnými plátny, kde si pohrává s perspektivou architektonických scenérií.
Radek Bigoš (dosud student AVU) je malířem, který své obrazy tvoří na pomezí art brut a abstraktního expresionismu - na hraně harmonie a disonance.
Pavel Holas (asistent prof. Zdeňka Berana na pražské AVU) pokračuje v sérii muchomůrek a nefigurativních kompozic, které diváka uvádí mimo běžné vnímání prostorových vztahů.
Tomáš Jetela (jeden z nejvýraznějších nedávných absolventů ateliéru Michala Rittsteina na AVU) navazuje na svou diplomovou práci. Jeho figurální kompozice oplývají silným malířským gestem.
Aleše Kauera je nejen malíř a kreslíř, ale především básník, proto jdou jeho práce vždy s určitým přesahem ještě někam jinam - mimo plochu obrazu.
Jan Mikulka - malíř se silným vztahem k realitě, kterou dokáže bravurně podat a přitom se nebrání ani náročnějším manipulacím s ní.
Michal Ožibko je realisticky tvořícím umělcem, ale ve svých dílech dokazuje také, že ho nezajímá pouze realistický obraz.
Jan Petrov je zřejmě jediným pravověrným hyperrealistou na výstavě. Jeho preciznost a zaujetí pro detail je evidentní, místy až fascinující.
Zdeněk Trs svůj postoj k realitě kolem sebe vtěsnal do minimalistické kontemplativní polohy, která ničím nezrazuje tradiční schéma postupu výstavby obrazu, rozehrává až magickou - optickou hru s pozorovatelem.
Jan Uldrych je jedním z mála na naší výtvarné scéně, kteří téma krajiny byli schopni pojmout velkoryse a neopisují z ní jako školáci. Zároveň krajinu nenechal znásilnit subjektivními obscesemi, kterými mnozí jiní trpí. Jeho abstrahované scenérie neztratily nic z monumentality minulosti a přitom si uchovaly svá tajemství pro budoucnost.
Petr Válek - kolorit a kresebnost jeho prací nejsou ničím proti jeho neutuchající originalitě a výrazu. Je tím, co by někdo popsal jako "tabula rasa".
Vladimír Véla prošel na své cestě za malbou mnoho uliček, které zanechaly stopy na jeho obrazech. Jeho příklon k abstrahovanému symbolu, jakožto základním prvku, který hovoří k tomu, kdo plochu plátna sleduje je rozpoznatelný. Nicméně se nevrací do minulosti a nezabřehavá do archetypů, ale snaží se nalézat nová východiska.
Nakladatelství Adolescent vydalo k výstavě dvoujazyčný 50ti stránkový katalog, ve kterém je možné nalézt mimo jiné i interview s každým z vystavených umělců.
